Panoramatické fotografie a virtuální realita

Trošku historie

Panoramatické fotografie jsem se pokoušel vytvářet už v „předpočítačové době“ pouhým slepováním fotografií. Bohužel se mi z toho už nic nezachovalo. Bylo by to pro srovnání zajímavé.

„Pécéčka“ vtrhla do našich zemí, pokud si to pamatuju“ někdy kolem roku 1988, přístupná občanům se ale stala později, moje první PC AT 286, 1M paměti, disk 1MB … To ale ještě stále nebylo možné digitalizovat fotografie.

Později po příchodu scanerů (UMAX mě stál cca 8 000Kč), bylo možné po digitalizaci fotografie primitivně spojovat v panoramata. Samozřejmě jsem si všiml, že fotografie na sebe nenavazují přesně a snažil jsem se to eliminovat jakýmsi primitivním maskováním. Jiné řešení jsem tenkrát neznal!

Někdy v roce 2000 jsem objevil freewarový program pro nápravu deformací (sférického klenutí) PanoWarp, vyvinutý francouzským vědcem, horolezcem, polárníkem, cestovatelem a fotografem Guillaume Dargaudem. Po jeho použití už bylo následné ruční spojování daleko přesnější. Byl to ale stále pravěk.

Pozdější pokusy s programem „CANON PhotoStitch“ byly další krok vpřed ale pokud byly fotografie špatně nafotografované, spojení bylo obtížné.

Stejné problémy vykazoval občas také Zoner Photostudio ve verzi 8. Další verze jsem již příliš netestoval a pořídil se PTGui V.8.
Ten vás nenechá skoro nikdy ve štychu a spojí korektně i to co není ideálně nafotografováno. Není dobré na to ale spoléhat, zdroje by měly být perfektní.

Na co dát pozor

• Nutností při pořizování by měl být kvalitní stativ s vodováhou, nafotografoval jsem ale úspěšně mnoho panoramat také z ruky. Přístroj na stativu a dokonale svislá osa otáčení procházející optickým středem objektivu je však ideální.
• Čím kratší bude ohnisko, tím problematičtější bude spojení a tím větší bude ořez. Úspěšně používám pevnou padesátku na APS-C senzoru. Někdy spojuji třeba jen dvě fotografie pořízené na výšku pevným ohniskem, výsledky jsou pak lepší než fotografie pořízené zoomen nastaveným na ohnisko 17 mm. (To ale pak není klasické panoráma ale berlička místo kvalitního širokoúhlého objektivu)
• Filtry používám jen takové, které nevinětují, bohužel můj polarizační k nim nepatří. I když lze vinětaci opravit ve fotoeditoru, raději se tomu vyhýbám. Je též nebezpečí , že pro každou část obrazu bude přístroj natočen jinak, takže jeho účinek bude značně proměnlivý a výsledné snímky pro sestavení těžko použitelné. Použití třeba přechodového filtru by problém být neměl.
• Nastavení fotoaparátu na manuální režim expozice je nutnost. Většinou přejedu plánovanou scénu a zvolím kompromisní expozici. Další fotografie do panoramatu pak mohou být pře nebo podexponované, s tím se ale nedá nic dělat. Řešením je nevolit příliš kontrastní scény. Když je ale pěkný západ slunce, vždy se rozdíly naskytnou.
• Volte rozumné překrytí, chybějící kousek je horší než příliš velké překrytí
• Je dobré si celou scénu z hlediska spojování naplánovat. Na př. pasáže s geometrickou strukturou (dlažba, domy) je vhodné umístit tak aby se nenacházely na švu
• Panorama nemusí být pouze horizontální ale třeba i vertikální. Snímků pak ale určitě spojte méně (2-3 stačí)
• Lze nafotografovat třeba 6 snímků (2 sloupce, 3řady) do šachovnice a spojit. I s tím si PTGui poradí.
• Kdy dělat další úpravy fotografií. Před spojováním nebo po něm? Obvykle převedu fotografii z formátu RAW do formátu TIFF. Dbám na stejné nastavení konverze. Pak teprve fotografie spojím, oříznu a poté upravuji (úrovně, barvy, HDR, zaostření). Verze PTGui Pro umí HDR, je však dražší, možná na ni časem přejdu. Zatím ale kombinuji s Dynamic-photo HDR. Výkonný počítač s dostatkem paměti je nutnost. Už se mi stalo, že PTGui z větší série prostě vynechal krajní snímky. Zřejmě z nedostatku paměti.

Tipy pro serióznější práci

Vytvářet panoramatické snímky vzdálených objektů je poměrně snadné.
Horší je to se scénami, kde jsou jak objekty v popředí tak v pozadí. Zde je nutno nalézt optický střed (nebo uzlový bod) objektivu, abychom eliminovali tzv. chybu paralaxy.
Eliminovaní paralaxy nám umožňují různé panoramatické stativové hlavy, které posunou fotoaparát horizontálně nebo vertikálně a umožní otáčení fotoaparátu/objektivu kolem jeho optického středu (Nodal point).
Jednou z možností je zakoupit si profesionální hlavu na příklad „NODAL NINJA“ od společnosti viewart.
Druhou možností je nechat si něco podobného vyrobit. Jako inspirace dokonalého řešení mohou sloužit třeba tyto stránky, něco jednoduššího najdete zde.

Další publikační možnosti

• V PC či na INTERNETU je možné panoramata zobrazovat klasicky,
  či v jakési virtuální realitě. Zde je horské panorama od Guillaume Dargauda, vytvořené pomocí klasické zrcadlovky Nikon, skeneru a programů Paintshop, PanoWarp 1.5.
  Autor dal k dispozici plochý snímek, který jsem převedl do jakési virtuální reality programem MGI PhotoVista 2.0.
  Pioneer Hut, Nový Zéland od Guillaume Dargauda ve vituální realitě.
  Zde je stejný plochý snímek, avšak pozor, je velice široký
• Tisky …

Mé ukázky

jsou zde.

Zdroje informací

Skvělé zdroje:
Jozef Doboš – Všetko, čo potrebujete vedieť o panorámach
Jozef Doboš – Všetko, čo potrebujete vedieťo panorámach II
Rosaurophotography.com