Vigeland v norském Oslu. Je zde rozmístěno na 212 žulových a bronzových soch, vytvořených norským sochařem Gustavem Vigelandem. V centru, na nejvyšším bodu parku stojí obrovský, víc jak 14m vysoký monolit, který je stvořen z propletence soch, zachycených v různých polohách a gestech.

Nejvyhledávanější sochou je ale pravděpodobně Malý vztekloun, chlapeček, který ve zlostném výrazu dupe nožičkou.

Občas při prohlížení starších fotografií mě občas napadne, že konkrétní fotografie by mohla vypadat lépe. A když už se mi to nepovedlo přímo na místě lépe vyfotografovat, je pak na čase vyzkoušet nové postupy.

Po večeři u norského jezera Noen, jsme se šli ještě projít. Vzal jsem na krk pouze fotoaparát, co kdyby, stativ jsem nechal na Vanderheimu. Brzy jsem ale litoval. Tuto fotografii jsem pak pořídil v 9:30 z ruky ohniskem 17mm, 1/40s, clona 5,6, ISO: 160.

Po více než půl roce jsem se rozhodl ji upravit znovu. Nová konverze z RAWu, práce s vrstvami ve Photoshopu, pečlivá práce s rychlou maskou (quick mask) v režimu (multiply). Na závěr pak lehké doladění v programu Dynamic-Photo HDR a doostření.

První fotografie je upravená, druha je původní (zmenšený CR2 soubor).

Moje fotografie pořízená v létě v Norsku u jezera Loen se na prestižním serveru juzaphoto.com stala v kategorii „krajina“ fotografií týdne.

ještě jednou.

Postupně upravuji a zatřiďuji ty fotografie, na které v létě nebyl čas. No, někdy si s nimi dost vyhraju, než jsem spokojen. A s tím samozřejmě přicházejí i vzpomínky jako třeba tato:
„Tak toto byl náš první asi 15ti kilometrový treking nádhernou přírodou národního parku Rondane.“

Ještě pár snímků a vzpomínek z cesty pod ledovec Bødalsbreen. To bylo před měsícem, počasí bylo opravdu skvělé. Ale ty vody, co všude okolo teklo dolů.

Průvodce Robin nás upozornil na dva vodopády nad jezerem na druhé straně údolí. Před týdnem prý ještě neexistovaly. Vytékají z jiného ledovcového splazu na protějším svahu.

Všechny ty vodopády a potoky se pak stékají v jedné ledovcové řece řítící se do údolí.