Trollstigen leží v oblasti vysokých stěn, z nichž nejznámější je Trollveggen ( Trolí stěna) – nejvyšší kolmá stěna Evropy s kilometrovým kolmým úsekem (poprvé zdolaným až v roce 1965).

Vlastní silnice  byla otevřena v roce 1936, klikatí se po svahu vzhůru a překonává převýšení 800 metrů. Začíná u mostu Soggebru a končí v sedle Stigrøra. K mému překvapení je velice frekventovaná, neboť také vede k další přední turistické atrakci – Geirangerfjordu.

V údolí pod Trollveggenem ještě pršelo, ale zde v sedle Stigrøra se nečekaně rozjasnilo.

jsou obrovské. Jostedalsbreen je největší ledovec v Evropě mimo Island. Výstup po ledovci je pro toho, kdo se k tomu odhodlal poprvé v životě silný zážitek.

Pro výstup ve splazu jménem Bødalsbreen si je nutno vyhradit skoro celý den. Nejprve cesta od jezera, z městečka Loen mikrobusem kam až to jde, pak cesta na základnu, kde dostanete krátkou instruktáž a vybaví vás vším co je k výstupu nutné. To jsme ale stále v zelené krajině a k ledovci je to ještě slabou hodinu.

Pak už jen obléct větrovky, mačky, cepíny, navázat se a výstup začíná.

První co mě překvapuje nesmírné množství vody, které se řítí po povrchu v potocích dolů a samozřejmě taky pod námi, což ale jen tušíme. Podle řeky, která z ledovce vytéká je jí skutečně velice moc. Dle instruktora Robina je v místech, kde se pohybujeme vrstva ledu 10-15m vysoká. A úplně na vrchu je údolí naplněné ledem jehož tloušťka dosahuje údajně až 100m.

Ledovce ubývají, Robin mi ukazuje, kam až ledovec sahal, když on před osmi lety s průvodcováním začínal. Ledovec může ale také přirůstat, podmínka ale je, aby v zimě nachumelená vrstva sněhu neroztála po 3 následující roky. Letošní uplynulá zima pak může ledovcům pomoci, na vrcholcích prý bylo až 8m napadaného sněhu.

Jezero Loen leží uprostřed norského ledovcového parku Jostedalsbreen. Do ubytování v Sandokempu jsme sice přijeli až před osmou večer, to ale v těchto severních šířkách nebrání udělat spoustu fotografií při přijatelném osvětlení.

Je to nádhené místo, kde by určitě stálo za to strávit více dní. My však zítra míříme směrem k ledovci a pak zase dále. Škoda! Tak jen tiše závidíme těm, kteří tráví nádherný podvečer třeba rybařením, či projížďkou na kolech a vůbec nikam nespěchají.

Dnes již ledovce hodně ustoupily ale v minulosti sahaly až k jezeru. Jostedalsbreen je největší ledovec pevninské Evropy a je poměrně mladý. Vznikl až v 17. století, kdy výrazně poklesla průměrná teplota na zemi. O tom jsem ale už jednou psal.

Zatímco střední Evropu decimují bouřky, lijáky a lokální povodně, naše desetidenní putování po Norsku doprovázelo teplo, sucho.

Zkrátka příjemné počasí nejen pro treking. Nikdy nekončící den, noční vysedávání u skleničky při zajímavých diskuzích… Spánkový deficit pomalu narůstá, protože spát se nechce ani na trajektech a většinou to nejde ani při přejezdech.

První dva snímky jsou z národního parku Rondane. Tento park, nacházející se asi v půli cesty mezi Oslem a Trondheimem, je nejstarším norským národním parkem. Byl založen v roce 1962. V roce 2003 byla oblast národního parku podstatně zvětšena na skoro 1000 km². Park pokrývá oblast horského masivu Rondane s jeho deseti vrcholy přesahujícími výšku 2000 metrů. Nejvyšší horou je pak Rondeslottet (2178 m.n.m).